Noc ve škole

7. ledna 2010 v 18:24 | Lind@ |  Příběhy
Aneta, Lukáš a další děti odhalují tajemství své školy. Povídka s vtipným koncem. Doporučuji přečíst!!

"Milí žáci, jak už jistě víte, dneska budete spát ve škole. Přeji vám pěkné poslední odpoledne."

"Citrónková zase přehání!" bručel Lukáš.
"Ale to si nemyslete, že to bude lehké! Zvlášť ne pro ulejváky! Takže nashledanou večer!" řekla paní učitelka Citrónková s ironií v hlase.
Večer ve 20:00 se všichni shromáždili před školou, kde paní kuchařka rozdávala pytlíčky s jídlem.
"Pojďte prosím do třídy, milí žáci, budeme vyvolávat duchy!"
"Platejzovi asi fakt straší ve věži!" uchechtla se Aneta.
"Dvá, čtyři… je nás 25. Rozdělte se do tří skupin po sedmi, zbytek půjde za mnou ." řekl Platejz a odešel. Aneta s Lukášem si s pěti dalšími dětmi sedli ke stolu.

"Dneska budeme vyvolávat ducha svatého Václava!" Než se třída z Platejzových slov probrala, dostala každá skupinka písmena abecedy a skleničku.
"Na co to je?" Podivil se Standa.
"Vysvětlím: volejte svatý Václave, a až se někomu z vás začne klepat ruka, jezděte skleničkou po abecedním kotouči. Písmena pečlivě zapisujte!"
Začal Lukáš: "Svatý Václave, vylez!"
"Mhm… tohle na něj nezapůsobí!" řekla Šárka a zakřičela: "Svatý Václave, patrone české země, zjev se nám!"
"Mhm… Lichotky zabírají na každého mužského." ušklíbl se Lukáš. Najednou se Šárce rozklepala ruka: V-a-š-e četl Lukáš s úžasem. "Pokračuj!" V-a-š-e- š-k-o-l-a- s-k-r-ý-v-á-t-a-j-e-m-s-t-v-í.
"To snad ne!" vyhrkla Aneta. V-y-o-d-h-a-l-í-t-e-p-r-a-v-d-u-i-k-d-y-ž-t-o-b-u-d-e-s-l-o-ž-i-t-é!
"Hm… Vsadím se, že to Václav nemůže být!" řekl Petr.
"Nesmysl! Proč ne?" odporovala Aneta. "Zeptáme se ho ještě na něco?" zeptala se malá Janička.
"Dobře!" "Svatý Václave, co máme udělat?" x-y-z.
"To je kravina!" naštval se Lukáš.
Ale nejchytřejší z nich, Šarlota, věděla, oč běží.
"To je přece jasné! Každému, kdo zná matematiku, to dojde!"
"No tak nám to řekni!"
"X, y a z se nahrazují neznámé!"
Vtom kolem nich prošel profesor Platýz. "Připravte se na druhou část úkolu!"
Lukáš dostal nápad: "Musíme se rozhlídnout po škole, abychom objevili to tajemství dřív, než nám Platýz a Citrónková něco udělají!" A tak se Lukáš, Aneta, dvojčata Šárka a Šarlota, Janička, Petr a Nina vydali na průzkum.
"Začneme vrátnicí a sebereme klíče." Děti opatrně našlapovaly, když v tu Nina uklouzla po banánové slupce. "Au!" "Pst! To neumíš dávat pozor?" Nepozorovaně se dostaly k vrátnici, když si všimly mazlíčka vrátné, tlusté kočky Rebeky. "Mňau!" "Hergot! Ta nám tu chyběla! Nepustí nás ke klíčům!" A skutečně! Rebeka si lehla do úzké škvírky mezi dveře tak, že by neprolezl ani mravenec!
"Musíme se tam dostat oknem!" Petr a Nina opatrně vyšplhali až na okenní římsu a potom seskočili na podlahu.
"Jak to tam vypadá?"
"Jako v chlívě, Rebeka shodila poličku s klíči!" Nina prozkoumávala klíč po klíči, ale ten s číslem 326 nikde neviděla.
"Šarloto! Ten klíč tady není!" Najednou Nině došlo, kde je. "Petře? Myslíš si, že jsi silný?" "Jo!"
"Tak nadzvedni Rebeku!" Jenže Rebeka byla tlustá líná kočka, co se nehýbe, a když už tak jenom proto, aby se mohla najíst. "Uf! Ještě kousek…mám to!" A skutečně, pod Rebekou ležel klíč číslo 326. Skupinka dětí nejdřív odemkla dveře do sklepa a potom se už vydala po schodech dolů…… "Fuj! Tady je pavouků!" stěžovala si Janička. Schody vedly hluboko pod zem, takže se děti za chvíli unavily. "Pst! Zaslechla jsem Platejze!" "Milé děti, za chvíli začne druhá část úkolu a to… vydáme se do sklepa!" "A sakra! Musíme se vrátit nahoru a zamknout!" Lukáš popadl klíče a utíkal nahoru. "Tak, a teď jsme tady zamčený!" povzdechla si Janička. Všichni překročili poslední schod a ocitli se ve sklepě. "Podle mě bychom měli jít rovně." rozhodla se Šarlota. Najednou děti uslyšely hlasité lomcování. "Obávám se, že druhá část úkolu se ruší!" povzdechl si Platýz. Ale Citrónková se jen tak nevzdávala: "Uf! To bude asi tím stářím…" Mezitím se děti dostaly k chodbě osvětlené svíčkami. "Tudy se asi mělo jít při bojovce." mínil Lukáš. Když došli k poslední svíčce, uviděli papír a tužku. "Já se zkusím podepsat!" řekla Janička… A v tu chvíli se propadla dolů! "Tak tohle měli Platejz a Citrónková v plánu! Chtěli, abychom se propadli!" pochopila Šarlota. "Ale co je s Janičkou? "Musím jí na pomoc." řekla Aneta a podepsala se. A pak to pochopila. Všude byl chlad a vlhko. Stropem prosakovala voda a na oknech byly mříže! "Platejz a Citrónková nás chtěli uvěznit!" pochopila Aneta. "Pomóc! Lukáši, Petře, všichni, pomóóc!" "Vydrž!" Řekl Lukáš a usmál se. Přišel na ten mechanismus! Opatrně se dotknul tužky a opřel ji o papír. Pak ale tužku pustil a ta spadla na zem. Do vzniklého otvoru ve stole hodil provaz. "Tak holky, pevně se chyťte!" zavolal na ně Lukáš a zatáhnul za provaz. "Moment!" vykřikla Aneta a ukázala na hrobku… Sir Tulip di Bota, stálo na něm. "To byl náš učitel botaniky… Vždyť tvrdili, že zemřel při autonehodě!" Šarlota se nezmohla na slovo. "Oni ho… zabili!" Vykřikl Lukáš. "Nesmysl! Přečtěte si co je pod tím!" Sir Tulip di Bota našel smrt v naší škole při noční aktivitě s žáky. Budiž mu země lehká! "Počkat! To ale znamená, že Platejzovi a Citrónkový hrozí strašné nebezpečí! Co když tu past třeba nenastražili oni?" "Asi to bylo tak, že nejdřív poslali do sklepa děti a ty skončily tady uvězněné. No a učitelé to potom šli obhlídnout a…" přemýšlel Lukáš. "Jenže kdo a proč by to dělal?" Najednou Šarlotě něco došlo. "Pryč! Rychle pryč! Co když si vrah myslí, že už přišli učitelé na obchůzku, a zabije nás!" Děti se hnaly po schodech jako šílené. Otevřely dveře a za nimi stála hrůzostrašná postava v masce. "Vy jste se mi nějak nechytli do pasti, co?" řekla medovým hlasem. "Hm.. kde jsou ostatní?" zahřímal vrah. "Ne-nemáme tušení!" kňoural Lukáš. "Však vy si vzpomenete!" řekl vrah a dal Janičce pod krk nůž. "Hm? Už jste si vzpomněli? Nebo vám na ní nezáleží?" Najednou Janička udělala něco, co by od ní nikdo nečekal. Vymanila se z vrahova sevření a potom mu strhla masku! Byla to paní kuchařka. Děti využily kuchařčina překvapení a uprchly nahoru do třídy. Kuchařka s nožem doběhla za nimi. "Proč jste to všechno udělala? Proč jste je zabila?" křičela Šárka. "Hrozně mě štvalo, že se děti ofrňují nad mým výborným jídlem a vracejí plné talíře! Pan profesor Tulip dokonce řekl, že moje knedlíky jsou mastné, málo nakynuté a uvnitř syrové! Fňuk… Musela jsem ho zabít!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama