Věštkyně-kapitola IV.

16. března 2010 v 17:52 | Lind@+ Amety |  Příběhy
Jak to asi dopadne s Jane, která se snaží za každou cenu nejet s tím divným chlapem? Amety mě tentokrát bude "pomáhat.." pomáhat, kecat mi do toho bude.. no co. Tady pod perexem máte další kapitolu. EDIT: Přijali mě do A.K! Díky Weriko ;-)


"Paní učitelko, mě není dobře." To bylo jediné, na co jsem se zmohla. Sakra, tohle mi neuvěří! Víš co, jdi na záchod. Klidně můžeš být doma, soutěž je až zítra. Zítra... dělala jsem, že jdu na záchod, ale kousek před ním jsem zahla a utíkala po schodech dolů.

No, ták.. neutekla si ze školy, to byla poslední hodina.. přemlouval jsem sama sebe. Ale.. zkutečně to byla poslední hodina, a davy dětí už se hrnuly za mnou. Kopla jsem do kamínku, a ten letěl dál a dál až dopadl za plotem.

No jistě, útěk! Problesklo mi hlavou. Máma ještě nebude doma, vezmu si věci a... přespím u kámošky. Né, tam by určitě máma volala. Vzala jsem si všechny peníze co jsem měla a vyběhla před dům. Utíkala jsem zablácenou ulicí. Bežela jsem do tramvaje, která právě odjížděla.

V tramvaji na mě všichni lidi civěli. Jako kdyby neviděli holku... hned jak jsem z tramvaje vystoupila, zamířila jsem k hotelu Savaha. Byl to celkem pěkný tří hvězdičkový hotel. Vešla jsem dovnitř, ale recepční po mě vyjel: "Podívej se, slečno! Bylo ti už osmnáct?"

A sakra.. nejsem plnoletá.. asi opravdu budu muset přespat u kamarádky. "Moment! Je tu se mnou!" řekl jakýsi muž, já se otočila a.. byl to Harold Smith!

"Neboj se, nejsem ON. To je můj bratr Richard. Byl to vždycky trochu cvok. Jsme si jen podobní..." než jsem se stačila rozhodnout, už mě pře očima překvapeného recepčního táhl do pokoje. "Opravdu se nemusím ničeho bát?" muž se usmál. "Ne, ale musíš tu zůstat. Richard tě tu nesmí najít.

A pak pan Smith z pokoje odešel. Pečlivě mě zamknul. "Mám mu věřit, nemám mu věřit...?" hustě se rozpršelo. Déšť bubnoval na okno pokoje. Nudila jsem se, kopala jsem nohama do postele. A najednou.. Z postele, přesněji z pod matrace vypadl papírek.

"Všechno klape, veliteli. Ta naivka mě nepodezřívá. Smith.

Zavřela jsem oči.. Smith se už vracel. Šoupla jsem papírek zpátky,a dělala jsem jako by nic. Ale ve skutečnosti jsem si spřádala plány na útěk...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žirafka Žirafka | Web | 16. března 2010 v 18:38 | Reagovat

No... já právě pochybuju. Podle mě to blog.cz neumožnuje :-(

2 Vanny Vanny | Web | 17. března 2010 v 15:22 | Reagovat

Zajímavé určitě budu číst :)

3 Žirafka Žirafka | Web | 17. března 2010 v 17:00 | Reagovat

Nezlobím :-), a dík za upozornění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama